7 / 70
dosud vlastnické vztahy nejednoznačné, stalo se, že tak zvaný Kuhhübl [Kravský vršek], kde byla
obecní pastvina, přešel k černínskému vrchnostenskému dvoru. Půda, patřící k čp. 16 a 46 a ležící
v této lokalitě, se tak ocitla uprostřed černínských pozemků. Při druhém pachtu zdejšího
hospodářského dvora místními obyvateli byla vrchnostenská půda zaměřena hraběcím inspektorem
Josefem Houskou a předložena vrchnímu vrchnostenskému úředníkovi Antonu Grimmovi
(narozenému ve Velké Černoci v čp. 4) a rentmistrovi Thomasovi Tauschemu. Zaměření schválil
hrabě Černín. Podle této nájemní smlouvy si ale pachtýři museli zakoupit dobytek, který se ve dvoře
nacházel, a sice: 15 krav za 250 zl. 30 kr., 50 starých ovcí po 6 zl., celkem 300 zl., 50
jiných ovcí po 5 zl., celkem 250 zl. Dobytek se rozdělil mezi nájemce. Dlužná suma z 1. května
1802 se úročila pěti procenty. Částka za nájem ve výši 1269 zl. 40 a kr. se zaplatila
¾
napolovic o svátcích sv. Jiří a sv. Havla důchodnímu úřadu v hotovosti. Po ukončení druhé
nájemní smlouvy převzalo opět režii dvora černínské hospodářské vedení. Za tímto účelem najatý
hospodářský správce Ferdinand Schubert bydlel přímo na statku v čp. 30. Během sporů mezi
vrchností a obcí přešlo mnoho urbariálně nepodchycené půdy na statek. To byl případ všech obecních
pozemků na straně k Vlkovu. Záležitost ale byla vyrovnána (polohy Göltigerovské příkopy,
Göltigerovské smrky).
(s. 26) Také při posledním zaměření v roce 1842 přešel na vrchnost obecní pozemek
(Kuchhübel). Ve vedení obce se o to nikdo nestaral. A tak se urbariálně nezachycené obecní pozemky,
ale také soukromé pozemky (Školní pole bez označení kvality), z podnětu tehdejšího ovčáka Wenzela
Perkerta, doprovázejícího vyměřovací komisi, dostaly ke statku. K tomu se vztahující vyměření hranic
obecních pozemků se ztratilo v roce 1875 během sporu mezi čp. 21 a čp. 44. Od začátku do
poloviny 19. století se na pozemku Franze Heße čp. 7 za domy čp. 61 a 63 až k Ferdinandu
Berntovi čp. 56 vyráběla kolomaz a pálilo se vápno. Vápenec se vozil z Měcholup. Z tohoto
materiálu se postavil kostel. První zděnou stavbou byla sýpka čp. 20, dnes sklad čp. 20a. V
zahradě Josefa Haase-Zense čp. 52 naproti ulici se na obecním pozemku nacházel vrchnostenský
sklep. Ten se propadl a pozemek byl pak prodaný k čp. 52.
Nákup pozemkové parcely nad čp. 42 učitele Karla Riedla proběhl 24. dubna 1795. Kupní
smlouvu jménem obce podepsali rychtář Josef Gubsch, konšelé Wenzl Schubart a Josef Riedl a sedláci
Josef Grim a Anton Friedrich. Na kostelním pozemku se nacházela budova s márami, na které se
podle nařízení císaře Josefa II. pokládala rakev se zesnulým zabalená do pytle, která se pak
odnášela na hřbitov. Zesnulý byl pohřbený jen v pytli a rakev s márami se vrátila na místo k
dalšímu použití. Později se rakev ztratila.
Domy v Nové Hospodě čp. 43, 44, 45, 46 a 57 spadaly od roku 1869 pod zdejší
farnost.
(s. 27) Zvonička v Nové Hospodě ve dvoře čp. 46 nesla letopočet 1777. Nechala ji postavit,
stejně jako zvoničky v Sádku a ve Lhotě, tehdejší majitelka Měcholup, hraběnka Rosa Kolovrat-
Libštejnská. Na konci 80. let 19. století se zvonička včetně ochranné stříšky zřítila. Zvonek byl až
do roku 1904 umístěn na půdě domu čp. 46. Franz Jirásek z tohoto domu chtěl zvonek na své
náklady instalovat na svém dvoře a sám zvonit, ale nebylo mu to povoleno. Správa měcholupského
statku zvonek umístila na dubový sloup s ramenem a ochrannou stříškou.
Důležité rybníky nad a pod vsí už dávno vyschly. Rybník nad obcí v místech, kde se dosud
říká Im Teich [V Rybníku], byl vypuštěný na začátku 20. let 19. století. Pod vsí musel existovat
velký rybník, pořád se tam říká Am Damm [U Hráze]. V důsledku zrušení rybníků se při